Já a Zoo

„ Člověk může žít bez naděje, bez přátel, bez knih, dokonce i bez hudby, pokud dovede naslouchat vlastním myšlenkám, zpěvu ptáka pod oknem a vzdálenému hlasu moře.“       Axel Munthe      Do našeho rodinného domu, který sestává ze 2 bytových jednotek, se před několika lety nastěhoval mladý sympatický manželský pár s čerstvě opatřeným papouškem Bunnym. Jelikož to bylo mládě a sousedé občas odjížděli na víkend, byli jsme párkrát pověřeni dohlédnout na Bunnyho než se v novém bydlišti aklimatizuje.  To obnášelo přisypání ptačího zobu, dolití vody a my jsme tuto péči obohatili o vzájemné pokusy konverzace, neboť papoušek jevil značné vlohy k mluvení, které mu předurčily jeho geny. Zvláště já, hnána mateřským pudem a v obavě, aby papoušek nestrádal a vydržel několik dnů nepřítomnost svých páníčků, jsem rozšířila tuto péči o vysedávání před jeho klecí s pouštěním písniček z CD…Záhy se však k mému velkému zklamání uk...