„Dobrý pejsek nikdy neumře; navždy zůstává se svým pánem. Kluše vedle něho, s hlavou na dosah pánovy ruky, za svěžích podzimních dní, kdy na polích leží jíní a zima se blíží mílovými kroky.“ Mary Carolyn Daviesová Můj tatínek byl velice slušný a hodný člověk, svým povahovým založením spíše cholerik s rysy melancholika, což není nejjednodušší kombinace jak pro jeho majitele, tak i pro okolí...Proto mne nesmírně mile překvapilo, že s přibývajícími léty se u něho začal projevovat nečekaný humor se sklonem k trefným hláškám. Tatínek ve svých 73 letech nečekaně ovdověl a jak nám, tak hlavně jemu naše milovaná maminka moc chyběla... I jal se přemýšlet, jak by tuto ztrátu nahradil. Po mnohých úvahách a několika neúspěšných pokusech si domů přinesl krásné, malé, černošedohnědé štěňátko. Betynka měla k čistokrevnému yorkshirkovi hodně blízko, ale jeho máma zřejmě nepatřila k náročným fenkám a okruh svých cti...