Já a Zoo

„Zvířeti stačí, že žije, ale člověk si kromě toho chce ještě přečíst noviny.“ Jan Werich      Všichni majitelé domácích zvířátek se shodují v tom, že období hárání jejich feneček je očistec a peklo na zemi v jednom. Nejinak tomu je i v případě naší Betynky. Sotva jsem si nepřejícně oddechla, že hodný, leč i nejvytrvalejší a nejškaredější pejsek pouličního původu z naší čtvrti se odebral do psího nebe a těšila se na klidnější časy, mělo být vše brzy jinak!      Takhle asi desátý den onoho inkriminovaného období jsem se vydala s natěšenou Betynkou na procházku, abych ji trochu utahala, samozřejmě bez vodítka, v naději, že už brzy bude po všem. V ojedinělém dni 30ti stupňových teplot letošního léta jsem si to za ní šinula procházkovým tempem. Nezneklidnil mne ani fakt, že už má asi desetiminutový náskok. Přece ji znám - bez paničky nikam neuteče. Jaké zklamání mne však čekalo! Nejen že nebyla po půl...

„ Člověk může žít bez naděje, bez přátel, bez knih, dokonce i bez hudby, pokud dovede naslouchat vlastním myšlenkám, zpěvu ptáka pod oknem a vzdálenému hlasu moře.“       Axel Munthe      Do našeho rodinného domu, který sestává ze 2 bytových jednotek, se před několika lety nastěhoval mladý sympatický manželský pár s čerstvě opatřeným papouškem Bunnym. Jelikož to bylo mládě a sousedé občas odjížděli na víkend, byli jsme párkrát pověřeni dohlédnout na Bunnyho než se v novém bydlišti aklimatizuje.  To obnášelo přisypání ptačího zobu, dolití vody a my jsme tuto péči obohatili o vzájemné pokusy konverzace, neboť papoušek jevil značné vlohy k mluvení, které mu předurčily jeho geny. Zvláště já, hnána mateřským pudem a v obavě, aby papoušek nestrádal a vydržel několik dnů nepřítomnost svých páníčků, jsem rozšířila tuto péči o vysedávání před jeho klecí s pouštěním písniček z CD…Záhy se však k mému velkému zklamání uk...

„Dobrý pejsek nikdy neumře; navždy zůstává se svým pánem. Kluše vedle něho, s hlavou na dosah pánovy ruky, za svěžích podzimních dní, kdy na polích leží jíní a zima se blíží mílovými kroky.“ Mary Carolyn Daviesová       Můj tatínek byl velice slušný a hodný člověk, svým povahovým založením spíše cholerik s rysy melancholika, což není nejjednodušší kombinace jak pro jeho majitele, tak i pro okolí...Proto mne nesmírně mile překvapilo, že s přibývajícími léty se u něho začal projevovat nečekaný humor se sklonem k trefným hláškám.      Tatínek ve svých 73 letech nečekaně ovdověl a jak nám, tak hlavně jemu naše milovaná maminka moc chyběla... I jal se přemýšlet, jak by tuto ztrátu nahradil. Po mnohých úvahách a několika neúspěšných pokusech si domů přinesl krásné, malé, černošedohnědé štěňátko. Betynka měla k čistokrevnému yorkshirkovi hodně blízko, ale jeho máma zřejmě nepatřila k náročným fenkám a okruh svých cti...