„Zvířeti stačí, že žije, ale člověk si kromě toho chce ještě přečíst noviny.“
Jan Werich





     Všichni majitelé domácích zvířátek se shodují v tom, že období hárání jejich feneček je očistec a peklo na zemi v jednom. Nejinak tomu je i v případě naší Betynky. Sotva jsem si nepřejícně oddechla, že hodný, leč i nejvytrvalejší a nejškaredější pejsek pouličního původu z naší čtvrti se odebral do psího nebe a těšila se na klidnější časy, mělo být vše brzy jinak!

     Takhle asi desátý den onoho inkriminovaného období jsem se vydala s natěšenou Betynkou na procházku, abych ji trochu utahala, samozřejmě bez vodítka, v naději, že už brzy bude po všem. V ojedinělém dni 30ti stupňových teplot letošního léta jsem si to za ní šinula procházkovým tempem. Nezneklidnil mne ani fakt, že už má asi desetiminutový náskok. Přece ji znám - bez paničky nikam neuteče. Jaké zklamání mne však čekalo! Nejen že nebyla po půlhodinovém hledání nalezena na naši obvyklé trase, ale v momentě, kdy mne zmerčila, kterak ji usilovně volám, zmizela v nedohlednu i s novým čtyřnohým přítelem mužského pohlaví... Zrádkyně! Ano, zvířátka a děti se podle nejnovějších výchovných metod bít nemají, ale já, zpocená až na ponožky, jsem neměla daleko k mnohem horšímu úkonu, na pokraji sil a v zoufalých vidinách nejméně  pěti dalších zvířecích tyránků…

     To byl tvůj poslední veselý kousek, Betynko, hubovala jsem jí hlasitě, jak to jen půjde, jde se k panu veterináři! Výčitku jsem nepocítila žádnou. Onen zákrok nám přece doporučují všichni odborníci na internetu a ještě k tomu slibují nebohým zvířátkům další super vedlejší  zdravotní účinky!!! Byla jsem prostě nemilosrdně rozhodnuta Betynce odepřít doživotně její radovánky, konající se jednou za 10 měsíců. Po dalším půlhodinovém sprintu, ke kterému mne mohla donutit opravdu jen oprávněná hrůza z věcí příštích, jsem potkala své vysvoboditele, milovníky zvířátek - s Betynkou v náručí a mobilem u ucha, chystající se volat do nejbližšího útulku…    

     Výprask se nekonal, jen pořádně hlasitá domluva, kterou unavené zvíře zaručeně neposlouchalo. Absolvovala jsem společně s manželem  2 měsíce strachu s neustálými výčitkami mému miláčkovi, který na mne dělal nechápavé psí oči. Skutečnost je taková, že jsem Betynce dávno odpustila a očekávám optimisticky další hárání, neboť i pes má své dny! :)  

                                                                                                     věnováno Betynce

                                                                                                    

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

     "Znalost člověka tlumí lásku k lidem. Znalost zvířat zvyšuje lásku ke zvířatům. "       Mark Twain   „Tak, běžte, děvčata“, ozvalo se za mnou.   Otočila jsem se. To není na mne, pomyslela jsem si s trochou nostalgie, zcela si vědoma, že svoje děvče jsem zanechala někde běhat dobře před 30ti lety… Navíc, přece sedím na houpačce na naší zahradě, kde jsme minulý rok s manželem zasadili bambusovou trávu z jedné strany a nízké keříky s dřevěným plůtkem ze strany druhé, se zoufalým, leč marným pokusem ochránit alespoň zbytky soukromí. Když totiž uvážím, že vstanu a vidím sousedy i kolemjdoucí směřující venčit do našeho lesíku svoje psíky v celé jejich kráse a životní velikosti, je mi jasné, že ten, kdo nevidí, jsem jen já…      I přes tyto skutečnosti bylo zřejmé, že volání neplatilo pro mne a moji fenečku Betynku, vyhřívající se a pochrupující majetnicky na mé pokroucené noze. Neomylně pozn...
Další informace
„ Člověk může žít bez naděje, bez přátel, bez knih, dokonce i bez hudby, pokud dovede naslouchat vlastním myšlenkám, zpěvu ptáka pod oknem a vzdálenému hlasu moře.“       Axel Munthe      Do našeho rodinného domu, který sestává ze 2 bytových jednotek, se před několika lety nastěhoval mladý sympatický manželský pár s čerstvě opatřeným papouškem Bunnym. Jelikož to bylo mládě a sousedé občas odjížděli na víkend, byli jsme párkrát pověřeni dohlédnout na Bunnyho než se v novém bydlišti aklimatizuje.  To obnášelo přisypání ptačího zobu, dolití vody a my jsme tuto péči obohatili o vzájemné pokusy konverzace, neboť papoušek jevil značné vlohy k mluvení, které mu předurčily jeho geny. Zvláště já, hnána mateřským pudem a v obavě, aby papoušek nestrádal a vydržel několik dnů nepřítomnost svých páníčků, jsem rozšířila tuto péči o vysedávání před jeho klecí s pouštěním písniček z CD…Záhy se však k mému velkému zklamání uk...
Další informace
„Dobrý pejsek nikdy neumře; navždy zůstává se svým pánem. Kluše vedle něho, s hlavou na dosah pánovy ruky, za svěžích podzimních dní, kdy na polích leží jíní a zima se blíží mílovými kroky.“ Mary Carolyn Daviesová       Můj tatínek byl velice slušný a hodný člověk, svým povahovým založením spíše cholerik s rysy melancholika, což není nejjednodušší kombinace jak pro jeho majitele, tak i pro okolí...Proto mne nesmírně mile překvapilo, že s přibývajícími léty se u něho začal projevovat nečekaný humor se sklonem k trefným hláškám.      Tatínek ve svých 73 letech nečekaně ovdověl a jak nám, tak hlavně jemu naše milovaná maminka moc chyběla... I jal se přemýšlet, jak by tuto ztrátu nahradil. Po mnohých úvahách a několika neúspěšných pokusech si domů přinesl krásné, malé, černošedohnědé štěňátko. Betynka měla k čistokrevnému yorkshirkovi hodně blízko, ale jeho máma zřejmě nepatřila k náročným fenkám a okruh svých cti...
Další informace