"Znalost člověka tlumí lásku k lidem. Znalost zvířat zvyšuje lásku ke zvířatům. "

      Mark Twain

  „Tak, běžte, děvčata“, ozvalo se za mnou.  Otočila jsem se. To není na mne, pomyslela jsem si s trochou nostalgie, zcela si vědoma, že svoje děvče jsem zanechala někde běhat dobře před 30ti lety… Navíc, přece sedím na houpačce na naší zahradě, kde jsme minulý rok s manželem zasadili bambusovou trávu z jedné strany a nízké keříky s dřevěným plůtkem ze strany druhé, se zoufalým, leč marným pokusem ochránit alespoň zbytky soukromí. Když totiž uvážím, že vstanu a vidím sousedy i kolemjdoucí směřující venčit do našeho lesíku svoje psíky v celé jejich kráse a životní velikosti, je mi jasné, že ten, kdo nevidí, jsem jen já…

     I přes tyto skutečnosti bylo zřejmé, že volání neplatilo pro mne a moji fenečku Betynku, vyhřívající se a pochrupující majetnicky na mé pokroucené noze. Neomylně poznávám hlas sousedky, volající pravděpodobně na hejno svých slepiček. Vynalézavost, se kterou sousedka svolává a častuje nejrůznějšími zdrobnělinami svoje domácí mazlíčky, přisuzujíc jim zcela oprávněně některé lidské vlastnosti, mne nepřestává rozesmávat ani po 13ti letech, co jsme se přistěhovali do tohoto koutu našeho města, dávajícího tušit, že kdysi na naší planetě byl opravdový ráj…Domácnost  sousedů, tedy co vím, čítá jednoho vlčáka Sáru, kocoura Huberta a několik slepic. Diskuze s těmito zvířátky a její hlasitost probíhá podle toho, jakou má jejich majitelka náladu. Člověk se tak většinou nemusí nijak schovávat za bukem, aby tyto upřímné hovory s němou tváří zaslechl.

      Pravidelně zásobuji naši kůlničku na nářadí různými knížkami a časopisy, vynakládajíc tak alespoň minimální energii, jak nasytit svoji duši čímsi vydatnějším než jsou čísla, dopisy, tabulky atd., v dobré snaze přečíst alespoň něco k obohacení mého vnitřního života. A pravidelně je tato snaha mařena daleko zábavnějším cvrkotem za plotem a hlasitým vyvoláváním sousedovic Huberta, který by se měl jít schovat před nadcházející bouřkou. Ale ani důrazné volání „Hubííí, Hubíškůůů,“, slibující dobré sousto, tohoto akčního kocoura nedonutí k návratu do zlaté klece.

A moje čtení? Kdo by odolal neposlouchat raději svolávání kura domácího, doprovázeného libozvučným popěvkem Jsi krásná, jsi kráásnáá, jsi krááásnááá…, prozrazujícího, že interpretka stále je, rovněž tak jako já, nadšenou fanynkou Ivonne Přenosilové.

                                                                                                         

                                                                 Proč (ne)čtu na zahradě